Japonské kulturní koncepty

Moderátor: Eagle

Japonské kulturní koncepty

Příspěvekod Jura » 9.4.2009, 9:43

V souvislosti s diskusí na téma kata, která probíhá (probíhala) na jiném vláknu, si dovoluji založit toto téma, v němž by zamýšleným cílem mělo být přiblížení a diskuse japonských kulturních konceptů tak, aby bylo možno japonský meč zasadit do širšího kontextu kultury jeho původu 8)...
Jura
 
Příspěvky: 1235
Registrován: 27.11.2007, 10:52

Kata

Příspěvekod Jura » 9.4.2009, 10:36

Takže si tu dovolím tlumočit pohled na kata (v rámci japonské kultury a umění) profesora Sókó Nakadžimy (z Ucunomijské univerzity), jednoho z předních mistrů kaligrafie mladé generace a odborníků na výtvarné umění. Pro kata v širším smyslu používá Nakadžima-sensei znaku 型.

-----

Spíš než že by Japonsko bylo "zemí kata" by bylo asi příhodnější říct, že "kata přikládá velký význam".
Je tomu tak mj. proto, že v Japonsku jsou velmi rozvinutá výtvarná umění (umělecká řemesla, zde Nakadžima-sensei používá termínu 工藝). S jedním modelem coby měřítkem se Japoncům sndno určuje standard, podle něhož lze potom vytvářet hromadnou produkci. Furošiki (balicí šátky), bon (tácky či podnosy) nebo šířka chodeb v budovách navržených dle japonské architektury, přenosné stolky, vše je sladěno podle stanoveného měřítka...

Kata v bojových uměních, v čajovém obřadu, v kaligrafii apod. značí pravidla. Teprve se znalostí pravidel je možno něco dokázat. Neexistuje jediná věc, která by šla udělat aniž by člověk znal pravidla.
V japonském myšlení znamená "svoboda, volnost" svobodu a volnost v rámci kata. Pokud člověk dopředu zná pravidla hry, může si v rámci nich svobodně, libovolně hrát.

Pravidla zcela přirozeně existují i v každodenním životě. V Japonsku se jim říká dótoku (etika), reigi (etiketa), sahó (způsoby), reihó (slušné chování) apod. Nejedná se o věci, které by se učívaly ve školách, v současnosti už se však podobným věcem v rodinách neučí, a proto jsou mnohdy ve školách vyučovány (pozn.: v Japonské společnosti nemá primární výchovnou funkci rodina, nýbrž škola.).
Ale ve školách se to učí v rámci vyučování, a proto to mnohdy nedokáže nahradit původní každodenní vzdělávání.

Poválečné Japonsko přijalo západní způsoby myšlení, používá se zde sice termíny geidžucu (umělecké řemeslo, umění, 藝術 nebo 芸術), ale Japonsko už má i specifické myšlenkové pojetí geidó (藝道 nebo 芸道), v rámci něhož se bojová umění, čajový obřad, ikebana, kódó ("cesta vůní"), a k tomu navíc ještě loutkové divadlo džóruri, básně waka a další odvětví, která "lahodí vkusu" Japonců (jsou pro Japonce základními kulturními prvky) začala pečlivě ochraňovat a předávat...

Nejzákladnějším z toho všeho je jazyková kultura. Každodenní konverzace vytvářejí pojiva důvěru mezi lidmi. Naučit se používat správná slova, je to první, co se člověk učí, a to platí všude na světě. Japonština je v tomto ohledu složitá, ale v této složitosti jsou obsaženy nejrůznější odstíny lidského srdce (mysli) a stavů. Dalo by se říct, že takovouto vyjadřovací sílu bychom nenašli ani v hudbě ani v malířství...

-----

Toliko pro tuto chvíli pohled prof. Nakadžimy. Pokud by někdo (Jakub, pucmaz) měl zájem o původní text, můžu sloužit (chápu, že můj překlad, tak jak je, je dělaný narychlo a asi trochu kostrbatý). Budu-li mít nějaké další zdroje, dovolím si je zde prezentovat, aby bylo možno si poskládat celkovou mozaiku... 8)
Jura
 
Příspěvky: 1235
Registrován: 27.11.2007, 10:52

Příspěvekod Patrick » 9.4.2009, 10:37

Juro mě by zajímaly věci z hodně raného vývoje. Od prvních mečů v Japonsku až po řekněme heian. Všechno co jsi schopen ohledně tohoto vypátrat, může být přínosné a zajímavé. Od kamakury dál už se člověk lecos dočte nebo dozví odjinud. :idea:
Analyzátor
Patrick
 
Příspěvky: 1417
Registrován: 25.10.2007, 9:11
Bydliště: Šumperk

Re: Kata

Příspěvekod Oruto » 9.4.2009, 10:44

Jura píše:Kata v bojových uměních, v čajovém obřadu, v kaligrafii apod. značí pravidla. Teprve se znalostí pravidel je možno něco dokázat. Neexistuje jediná věc, která by šla udělat aniž by člověk znal pravidla.
V japonském myšlení znamená "svoboda, volnost" svobodu a volnost v rámci kata. Pokud člověk dopředu zná pravidla hry, může si v rámci nich svobodně, libovolně hrát.


:idea:

Patrik
Uživatelský avatar
Oruto
 
Příspěvky: 413
Registrován: 29.6.2006, 6:07
Bydliště: Zlín

Re: Kata

Příspěvekod Patrick » 9.4.2009, 10:44

Neexistuje jediná věc, která by šla udělat aniž by člověk znal pravidla.

Zajímavá myšlenka třeba právě z hlediska vývoje meče. Jak to chápeš v souvislosti s tím, že se z kenu vyvinul japonský meč takový, jak jej známe dnes? Jak k tomu mohli tedy dojít přes rovný k zahnutému atd.? Určitá svoboda improvizace musela být vždy, bez ní by nebylo vývoje. Kde vidíš ty hranice?
Analyzátor
Patrick
 
Příspěvky: 1417
Registrován: 25.10.2007, 9:11
Bydliště: Šumperk

Příspěvekod Jura » 9.4.2009, 11:12

Patrick píše:Juro mě by zajímaly věci z hodně raného vývoje. Od prvních mečů v Japonsku až po řekněme heian. Všechno co jsi schopen ohledně tohoto vypátrat, může být přínosné a zajímavé.


Ano, to by jistě bylo zajímavé (i když jistě na jiné vlákno)... Ale musím se přiznat, že asi na toto zrovna nebudu ten pravý. Jednak mám pokud je o meče a jejich historii prakticky nulovou sbírku původních japonských materiálů, jednak zrovna tato oblast není přímo tím, na co bych se specializoval, a v neposlední řadě to je něco, co by vyžadovalo asi důkladnější pátrání (já moc nemám rád, když musím věci dělat polovičatě) v úzké oblasti, a na to teď tak nějak nemám mnoho času... Možná kdyby do toho chtěl jít Jakub... :?:

Patrick píše:Jak to chápeš v souvislosti s tím, že se z kenu vyvinul japonský meč takový, jak jej známe dnes? Jak k tomu mohli tedy dojít přes rovný k zahnutému atd.? Určitá svoboda improvizace musela být vždy, bez ní by nebylo vývoje. Kde vidíš ty hranice?


Tak předně: Stavět nějakou tezi jenom na jedné myšlence jednoho Japonce (a ještě navíc někoho, kdo se nepohybuje v oblasti mečů) je podle mě čiré bláznovství. Funkčnost takové teze se bude nejspíš hodně blížit nule...

Podle mě by funkční metoda měla vypadat zhruba následovně:
1. nejprve posbírat větší množství relevantních informací osobního rázu (Nakadžimův pohled je v podstatě momentální a zatím jenom jeden)
2. doplnit je daty "objektivnější" povahy (historickými daty, nějakými standardními tezemi, které jsou výsledkem shody vícero specialistů v oboru apod.)
3. provést syntézu (tedy vytvořit onu "mozaiku" - protože japonská kultura je především mozaikou)
4. na podkladě této mozaiky potom provádět analýzu (hledat konkrétní závěry v konkrétních otázkách)

Zhruba tak...

V otázce kata zde máme zatím jenom málo z bodu 1. (prakticky nic z bodu 2., ale na tom pracuju), takže jsme ještě hodně daleko od bodu 3. na to, abychom mohli dělat nějaké závěry 4.

Já bych byl vážně radši systematičtější (už proto, že je to vážně zajímavé téma, které může mít velmi široké dosahy v rámci "japonských studií"), takže ti teď, Patricku, neodpovím (byly by to stejně jenom spekulace, a k těm já přistoupím až někdy od bodu 2., OK?)...
Jura
 
Příspěvky: 1235
Registrován: 27.11.2007, 10:52

Příspěvekod Patrick » 9.4.2009, 12:10

Jdu z tebe na oběd. :lol:
Analyzátor
Patrick
 
Příspěvky: 1417
Registrován: 25.10.2007, 9:11
Bydliště: Šumperk

Příspěvekod Jura » 10.4.2009, 14:43

Nyní bych zde prezentoval nástin pojetí kata tak, jak ho předkládají Roger. J. Davies a Osamu Ikeno v knize The Japanese Mind (Tuttle publ.), abychom si mohli rozšířit mozaiku o další střípek...

Koncept kata je zde zmiňován ve vztahu k 道 (miči). Koncept má základy v taoismu, kde je v podstatě nedefinovatelný, nebo někdy definovaný jako "pojmově nepostižitelný absolutní princip, jímž se řídí bytí, a tím i svět." (F. H. Richard, předmluva k Tao-Te-Ťing) Do Japonska se ale taoistická metafyzika nedostala přímo. Taoismus měl výrazný vliv na formování učení buddhistické sekty čchan, a teprve v rámci něj (coby zenu) se některé jeho koncepty dostaly do Japonska na přelomu 12. a 13. století (prvními výraznými šiřiteli zenu v Japonsku byli mniši Eisai - zakladatel sekty Rinzai, a Dógen - zakladatel sekty Sótó). Tedy až právě skrze zen se do Japonska dostává koncept .
Pakliže v období Nara byl buddhismus do značné míry výhradně náboženstvím mocenské elity, pak od období Heian a především období Kamakura dochází k jeho výrazné expanzi mezi široké vrstvy japonského obyvatelstva, aby se ještě později v období Edo stal jedním ze základů centralizovaného státního systému (skrze povinnost příslušnosti k určitému buddh. klášteru a tedy coby společensko-regulační prvek).

Podle Daviese a Ikena se tradiční japonská umění formovala do podoby právě pod vlivem tohoto zenového (původně taoistického) konceptu. Tak vzniká sadó, kadó, šodó, kódó, budó apod. A zde se právě setkáváme s konceptem kata.
Autoři charakterizují tradiční japonská umění na základě formalizace (keišikika), estetiky celistvosti (kanzen šugi), duchovní disciplíny (seišin šújó) a sjednocením s dovedností (tóicu).
Dále specifikují následující proces:

1. Stanovení a formalizace kata (modelu): každá akce se stává vázanou na pravidla (keišikika).
2. Neustálé opakování modelu (hanpuku).
3. Zdokonalování se v kata.
4. Dokonalé zvládnutí kata (kanzen šugi).
5. Dostání se "za" formu a sjednocení se s ní (tóicu).

Běžné výrazy v japonštině tento postup naznačují: kata ni hairu (vstoupit do formy, následovat formu), kata ni džukutacu suru (zdokonalovat (svoji) formu) a kata kara nukeru (vymanit se z formy).

Zen se původně stranil jakékoliv formalizace (jakéhokoliv zavádění modelů). Ale s masovým šířením (oproti původnímu z jednoho učitele na jednoho žáka) se stalo nutným nalézt způsoby, jak předávat vědění hromadně a skrz vícero generací. Výsledkem toho se stalo nezbytným vyškolit větší množství učitelů a mistrů, a aby to bylo možné, začalo se od poloviny období Edo s formalizací japonských (autoři zde citují jako zdroj knihu Nihon towa nanika, aut. T. Sakaja)...

Tato analýza staví poněkud do jiného světla teze o vztahu japonské kultury a (potažmo kata) coby něčeho "odnepaměti"... Napodobování (např. čínských modelů) v Japonsku jistě probíhalo, ale např. v obdobích Nara a Heian (tedy před příchodem zenu a taoistických konceptů) je přinejmenším problematické o něm hovořit jako o něčem, co se odehrává na základě konceptu kata (spíš je příhodnější to vidět tak, že se jednalo o napodobování sice podle modelů, ale bez kata coby koceptu)...
Jura
 
Příspěvky: 1235
Registrován: 27.11.2007, 10:52

Příspěvekod Jura » 18.4.2009, 16:03

Pokud by zde byl někdo praktikující nebo s bližším přístupem k Budžinkanu, možná by nebylo zajímavé, kdyby se s námi podělil o tamní chápání kata (sanšin no kata, či no kata, sui no kata apod.)... :)
Jura
 
Příspěvky: 1235
Registrován: 27.11.2007, 10:52

Příspěvekod Jura » 8.6.2009, 13:05

V dvojjazyčné encyklopedii 『日本事典』 z nakl. Kódanša jsem ke kata 型 našel zmínku u divadla kabuki.

型は役者の気まぐれで拒否できる性質のものではないため、歌舞伎の芸術的な完全性を維持するのに役立っている。殺陣(様式化した武闘)、六法(誇張した身振りを伴う劇的な退場)、見得(一瞬静止して姿や表情を印象づけること)、だんまり(無言の場面)はすべて型の範疇に含まれている。

Jelikož kata není něco, co by se dalo dle libosti odhodit, pomáhá uchovávat uměleckou integritu kabuki. Tate (stylizovaný boj), roppó (dramatické opuštění scény, které je doprovázeno přehnaně výraznými gesty), mie (zastavení se v jednom okamžiku s impresivním výrazem a postojem) a danmari (scéna beze slov) všechny spadají do této kategorie.
Jura
 
Příspěvky: 1235
Registrován: 27.11.2007, 10:52

Příspěvekod Oruto » 11.6.2009, 15:38

Jeden zajímavý textík, na který jsem dnes narazil.
Autor se věnuje kjógenu, je to Čech, žije už pár let v JPN...
http://kyototravelguide.blogspot.com/20 ... -kata.html

Patrik
Uživatelský avatar
Oruto
 
Příspěvky: 413
Registrován: 29.6.2006, 6:07
Bydliště: Zlín

Příspěvekod Jura » 17.6.2009, 16:51

Pěkný článek. Tipuju, že by to mohl být Ondřej Hýbl... :)
Jura
 
Příspěvky: 1235
Registrován: 27.11.2007, 10:52

Příspěvekod Oruto » 18.6.2009, 7:26

2 Jura

jj

Patrik
Uživatelský avatar
Oruto
 
Příspěvky: 413
Registrován: 29.6.2006, 6:07
Bydliště: Zlín

Příspěvekod Jura » 29.7.2009, 13:16

Podařilo se mi získat úryvek z připravované knihy doktora I. Rumánka o klasickém japonském divadle . Cituji pasáže o kata:

Každý pohyb hlavou či rukou je naplánovaný, natrénovaný, predvedený s napätosťou svalov a koncentráciou mysle, odovzdávaný z generácie na generáciu medzi učiteľom a žiakom. Spontánnosť tu nemá miesto. Niektoré z asi 250 pohybov a gest (kata) majú konkrétny významový súvis s práve prehrávaným dejom, no väčšina z nich je len abstraktnou náplňou vizuálneho času hry. Vyjadrujú estetickú živosť postavy, majestátnu svätosť božstva či des naháňajúcu žalosť dávno mŕtveho ducha.

[...]

Herecká akcia mimo tanca sa označuje pojmom šosa – hranie. Aj pri hraní platí imperatív postoja kamae a chôdze suriaši a s tancom ho spájajú aj rozličné gestá či pohyby – kata.
Gestá, pohyby a chôdza hercov sú pevne stanovené, hoci existujú odchylky podľa smeru či individuálneho hereckého štýlu. Hlavne sú symbolické - hranie v nie je realistické. Gesto – kata – vyjadruje len náznakom a zľahka (hikaeme), a je to práve toto potlačenie a neúplnosť, čo spôsobuje, že sa citové poslanie prenesie na diváka tým väčšmi, čím menej je explicitne vyjadrené: divák nie len že vidí, že je postava smutná, ale ho to núti viac sa zamyslieť nad tým, prečo je smutná, je väčšmi vtiahnutý do deja. Na protipóle k takémuto nóovému podaniu je neskoršie japonské divadlo kabuki ako aj západné divadlo a opera. Cit sa v nó nedeje ani tak na javisku, ako skôr v duši diváka pod vplyvom videného a počutého.

-----

Přestože výraz "kata" zde významově není tímtéž, jako např. kata v bojovém umění, je zřejmé (především z prvního odstavce), že jako koncept je svojí podstatou kata v stejným, jako kata v jiných disciplínách tradiční japonské kultury... :)
Jura
 
Příspěvky: 1235
Registrován: 27.11.2007, 10:52


Zpět na Život ve středověkém Japonsku

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron