Nakawawa-sensei

Re: Nakawawa-sensei

Příspěvekod Jakub Zeman » 15.10.2011, 8:21

Nakagawa sensei, Tabata sensei a virtuózní hráčka na šakuhači Jorita Mamino (fakt hoooodně dobrá) na Snídani s Novou:
http://voyo.nova.cz/multimedia/snidane- ... 1.html?s=0
Jakub Zeman
 
Příspěvky: 873
Registrován: 29.10.2007, 16:14
Bydliště: Za Strahovem 40 Praha 6 169 00

Re: Nakawawa-sensei

Příspěvekod Jakub Zeman » 24.1.2012, 11:14

Tak je to tady!Dali jsme se senseiem hlavy dohromady a 30.6. se koná otevřené tamešigiri taikai(bez ohledu na styl či školu), takže kdo pro své sebezdokonalení chce vyměnit praktické zkušenosti s touto disciplínou se sobě podobnými, nechť nalezne pravidla v posledním Fighteru či na www.šidókai.cz.
Hic Rhodvs, hic salta!
Jakub Zeman
 
Příspěvky: 873
Registrován: 29.10.2007, 16:14
Bydliště: Za Strahovem 40 Praha 6 169 00

Re: Nakawawa-sensei

Příspěvekod ogami itto » 13.3.2012, 17:29

Dotaz na Jakuba Zemana:

Sekal pan Nakagawa na Judo Show Cupu v říjnu 2011 katanou od pana Bolfa, nebo se mi to zdálo?


Moc děkuji :)

Vrchní sekundant
Ogami Itto
ogami itto
 
Příspěvky: 55
Registrován: 4.3.2011, 9:11

Re: Nakawawa-sensei

Příspěvekod Jakub Zeman » 13.3.2012, 20:01

Nikoliv, byl to tuším Hanwei, možná ó suriage varianta od Performencky či její dlouhá verze, nepamatuji se. :)
Jakub Zeman
 
Příspěvky: 873
Registrován: 29.10.2007, 16:14
Bydliště: Za Strahovem 40 Praha 6 169 00

Re: Nakawawa-sensei

Příspěvekod Jakub Zeman » 13.3.2012, 20:03

Item pravidla na Taikai také v posledním Fighteru, ,,kdo má uši ke slyšení slyš!" :D
Jakub Zeman
 
Příspěvky: 873
Registrován: 29.10.2007, 16:14
Bydliště: Za Strahovem 40 Praha 6 169 00

Re: Nakawawa-sensei

Příspěvekod Jakub Zeman » 14.3.2012, 9:43

Úvaha Nakagawa senseie o současném iai ku příležitosti prvního ročníku Óšú tamešigiri taikai

Jako Japonec jsem velice rád a hrdý, že v současnosti se spíše než v místě svého původu,Japonsku, lidé z celého světa věnují tréningu iai
Nicméně je realitou, že občas je způsob výuky japonských učitelů nesprávný.
Nebývají objasňovány takové základy iai i kendžucu, jako hasudži (úhel čepele při seku)a tenouči(využití správného úchopu rukojěti). Japonští školitelé (hanši, kjóši) často ignorují studium hasudži.
Soustředíce se toliko na důležitost pohybů těla, degeneruje bojové umění toliko na jakýsi tanec s mečem.
Bojové umění je primárně technikou, která určuje, jestli jsme zvítězili či prohráli svůj život. Japonský meč je nástroj na stínání lidí a iai a kendžucu jsou zajisté techniky seku. Mluvit o ,,meči, dávajícím život", bez ,,meče, beroucího život", je velké zmýlení. V mém stylu se hasudži a tenouči testuje jako základ praktikováním tamešigiri . Můžeme mluvit o budžucu bez rozetnutí jediné makiwary či bambusového stvolu?
Praktikování tamešigiri je esenciální cvičení na prověření sekacích technik. Pokud nedovedeme s jistotou tnout, je problém v technice či tělesném pohybu. Když popatříme na výuková videa některých nositelů sedmého, osmého danu, vidíme špatné uzavírání tenouči, špatné hasudži, nepoužívání boků, jen bezúčelné rozmáchlé mávání mečem, které nelze nazvat technikami bojového umění. Koneckonců jen roztínání vzduchu se neliší od tance. Nevědomí učitelé toliko s vysokým technickým stupněm, jsou žádáni od zahraničních samurajů o vedení, což je obzvláště politováníhodné.
Ale i u příznivců tamešigiri existuje jeden problém. Soustředí se toliko na sekání, často mají barbarské, nezdvořilé jednání nedbají etikety a je mezi nimi mnoho skupin se špatným chováním.
Praktikování bojových umění nevyhnutelně zahrnuje zdvořilost a etiketu. Techniky se v nejvyšší formě stávají elegantními a zvyšuje se jejich důstojnost, život s bojovými uměními se stává životem duchovním.Vzrůstá smysl pro morální jednání, smysl pro ochranu světové kultury a civilizace.
Bojové umění, které se spojuje s čistým bušidó, se stává dědictvím chráněným těmi nejaponci, kteří pro něj mají smysl, což naskýtá pozoruhodný pohled.
Ve 32.roce éry Meidži (1899)vydal v USA Inazó Nitobe publikaci ,,Bušidó, duše japonska", která se stala světovým bestsellerem a objasnila západním čtenářům kulturu bušidó a pojmy jako Jamato damašii (duši Japonska), které se i v současnosti stávají v Evropě a Americe předmětem bádání jako kulturní fenomén .
V současnosti není od minulosti tradovaná japonská bojová umění a kultura toliko doménou japonců, ale dědictvím všech lidí na celém světě, kteří k ní inklinují, tradují jí a bodou jí, jak doufám, chránit.
V současné mírové přítomnosti se japonský meč stává krásným výtvorem uměleckého řemesla a bojová umění se coby součást tradiční kultury se stávají objektem akademického studia západních badatelů a evropští samurajové se překonávajíce propast času a prostoru budou snažit, jak očekávám, o zachování světového míru.


欧州武術交流斯道会 会長 中川欽詞
Óšú budžucu kórjú šidókai kaičó Nakagawa Kindži


第一回 欧州試斬大会
(ku příležitosti) První evropské tamešigiri taikai
Jakub Zeman
 
Příspěvky: 873
Registrován: 29.10.2007, 16:14
Bydliště: Za Strahovem 40 Praha 6 169 00

reakce na clanek pana Nakagawy

Příspěvekod birch » 14.3.2012, 11:30

Zajímavá úvaha pana Nakagawy. Dle meho ma realny zaklad. Nicmene zrejme jsme mel stesti na japonske ucitele, se kterymi jsme se v CR a Evrope setkal.

Jak je vidno dle textu pana Nakagawy záleží na daném konkrétním učiteli, se kterým se člověk setká. Videokazety a vyukova videa toci kde kdo, demonstrace jap. bu dela take kde kdo. Technicke stupne dan se udeluji u ruznych organizaci ruzne - nekde preskakuje z 0 na x.ty dan po roce ci dvou cviceni, nekde je treba cvicit x desitek let a skladat stupne postupne, aby bylo zrejme, ze v procesu vyuky nezustalo nic zanedbano - jednotlive cile cviceni maji zrejme svuj potrebny cas, ucel a duvod ...

V posledních letech na pozvani clenu Ceske federace kendo přijeli do CR ze ZNKR (Celojaponska federace kendo) dva japonští učitelé iaido s učitelským titulem kjóši ( pan Jamamoto - 7.dan ZNKR iaidó a pan Harada - 8.dan iaidó ). S oběma učitely bylo možno strávit několik cvicebnich jednotek. Na hasudži a tenouči byl kladen velký důraz, ale i též na to, jak se ovládá tělo v pohybech. Kdo chtel, mohl videt a porozumet.
Dalo by se snad velmi zjednodusene rici (dle meho nazoru), ze cviceni s obema uciteli bylo v duchu: Není-li pohyb uvolněný nemůže být rychlý, neni-li telo pod kontrolou, tezko se muze hovorit o kontrole mece. O tom, co všechno může ze cviceni kata udelat tanec si myslim pekne a vystizne popsano v anglickem prekladu od pana ucitele Kawagučiho (8.dan ZNKR iaidó hanši - Musó Šinden) - viz odkaz:
The wazamae is not embu 演舞 but embu 演武
http://www.yaegaki-kai.be/the-wazamae-is-not-embu-%E6%BC%94%E8%88%9E-but-embu-%E6%BC%94%E6%AD%A6/

Ucitel od ucitele jsou ruzni, kazdy muze mit sve vlastni predstavy o tom ci o nom, stejne jako i ruzne federace atd. Navic treba v technice i zpusobu osvojeni te ci one techniky se jednotlive skoly razantne lisi. Co se od ucitelu muze clovek tez ucit je tolerance k volbe a zpusobum druhych, zdvorilost a laskave chovani.
Uživatelský avatar
birch
 
Příspěvky: 644
Registrován: 20.11.2007, 12:27

Re: Nakawawa-sensei

Příspěvekod ogami itto » 14.3.2012, 11:52

Pěkně to pan Nakagawa napsal.

Meč je k sekání.

Jsou tu skupiny lidí, kteří meč považují za něco jiného než zbraň. Mnohdy meč nevlastní. S mečem necvičí. Prázdným pohybům věnují mnoho času.
ogami itto
 
Příspěvky: 55
Registrován: 4.3.2011, 9:11

Re: Nakawawa-sensei

Příspěvekod Jakub Zeman » 14.3.2012, 13:47

Určitě jsou učitelé a ,,učitelé", a bezesporu i v rámci jednoho stylu bychom nalezli diametrální rozdíly, a to bezesporu i v rámci senseiů stejného technického stupně. Důležité je věnovat se disciplíně, která nás těší, naplňuje a odpovídá našim očekáváním. Třeba u nás je kladen velký důraz na cvičení se šinkenem a tamešigiri, ale to nemusí znamenat, že kdo to dělá jinak, to dělá špatně.
Jakub Zeman
 
Příspěvky: 873
Registrován: 29.10.2007, 16:14
Bydliště: Za Strahovem 40 Praha 6 169 00

Re: Nakawawa-sensei

Příspěvekod Jakub Zeman » 22.5.2012, 21:48

Bojová umění s japonským mečem prodělala za staletí dlouhý vývoj, během kterého se vyprofilovalo množství škol a stylů.
Jeden společný prvek však byl bez ohledu na dobu vzniku, rozdílnosti v postojích, technikách či délkách mečů shodný, a to důraz na kvalitní sek, který představuje v jakémkoliv šermu absolutní základ a bez něj by bylo cvičení s mečem jen samoúčelným nahromaděním nesmyslných pohybů. Sek je v iai či kendžucu totéž co čára v tradiční tušové malbě či nátisk při hře na flétnu šakuhači.
Již na konci 16.století vytvořil mistr jménem Nakagawa Saheita Šigejoši první metodiku zkoušky seku mečem, nazvanou tamešigiri, a od oněch dob se ve školách kendžucu a iai onou tradiční metodou kontrolovala míra zvládnutí techniky seku, a její subtilnosti, jako tenouči, hasudži, haragei.
Samozřejmě tamešigiri není samo o sobě japonským šermem, stejně jako tamešiwari (přerážecí techniky) jsou toliko podmnožinou karate, věnovat se toliko tamešigiri bez dalšího studia meče by znamenalo sklouznutí do samoúčelnosti, pokud se ale tamešigiri věnujeme, bude naše zření techniky reálnější, což je podmínka pro další rozvoj a zdokonalení se.
Buď můžeme úhelný kámen cesty meče - sek - zvládnout, nebo celý život žít v iluzi, že jsme ho zvládli. To zjistíme až v okamžiku, kdy si tamešigiri jako nejdokonalejší formu verifikace techniky vyzkoušíme. V této disciplíně je dosti silný prvek spravedlnosti, je dosti explicitně zřejmé, kdy jsme uspěli a kdy ne. Neúspěch ovšem může být stejně dobrý učitel jako úspěch, neboť nás přivede k hledání, kde jsme udělali chybu, i snaze jí následujícím tréningem odstranit. Ostatně běkem praktikování není dobré ulpívat na dílčích úspěších, ani neúspěších při tamešigiri, důležitá je dlouhodobá Cesta a ,,vítězství a prohra jsou jako dlaň a rub stejné ruky", proto je moudrý adept sleduje nezaujatě, ,,jako dřevěný panák, pozorující květiny a ptáky". Studium tamešigiri se podobá pomalému toku velké řeky, je konstantní a neovlivněné výkyvy, jak pozitivními, tak negativními.
Třicátého června se v metropoli nad Vltavou koná první ročník evropské Tamešigiri taikai, soutěže v této krásné a tradiční disciplíně, která je ve své vrcholné formě i velice duchovní. Nejedná se o soutěž v klasickém slova smyslu. Zvládnutí seku je velice dlouhodobá záležitost a adept při ní soutěží především sám se sebou, svými špatnými návyky a nectnostmi. Soupeři jako by neexistovali, každý se má snažit podat nejlepší výkon, jako kdyby byl jediným člověkem v celém vesmíru. Bez absolutní pravdivosti sám k sobě a sebedisciplíny, nikdy nedosáhne výraznějšího pokroku jak v tamešigiri, tak i jakékoliv jiné disciplíně.
Ostatně tamešigiri není pro každého, v minulosti se mu věnovali toliko příslušníci samurajského stavu.
Nyní se na Taikai sejdou evropští samurajové, povznesení nad strach z neúspěchu, hašteřivou soutěživost a sektářskou nesnášenlivost jednotlivých škol. Taikai je první krok na cestě dlouhé tisíc mil, vykročme jej se statečným srdcem a správným směrem. /více o taikai na www.shidokai.cz./
Jakub Zeman
 
Příspěvky: 873
Registrován: 29.10.2007, 16:14
Bydliště: Za Strahovem 40 Praha 6 169 00

Předchozí

Zpět na Techniky a cvičení

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron