Stránka 4 z 4

Re: TECHNIKY

PříspěvekNapsal: 14.3.2011, 14:21
od birch
Vahal jsem, ale jeste si dovolim jednu a posledni reakci na nektere veci, co zaznely k mym prispevkum.

Ogami Itto napsal:
Slepé následování jednoho mistra a školy se mi nezdá jako dobrý postup.

Ja jsem mluvil predevsim o duvěře. Ta moje, právě pramení z toho, ze mám důvěru v učitele ze své zkušenosti, ze to co mě učí, ma rozumný základ a smysl, proč se daná technika dělá právě tak a ne jinak.
To, že s tím máš špatnou zkušenost z tvého cvičení karate je mi lito, ale jistě to nebude tak všude - viz třeba http://www.bujutsukan.cz . Řekl bych, ze je to spíše dílem pristupu a osobnosti učitele nez bojoveho stylu. Souhlasim s Orutem, ze vyber ucitele je dulezity.

To co vyhovuje jednomu, nemusí sedět druhému, nehledě na fyzické předpoklady (a pro některé schopnost filozofování). Asi si spíš bud snažit zachovat selský rozum.

V iaidó, kendó, atd. se učíš techniky s mečem, které jsou určeny k eliminaci / zneškodnění / zabití protivníka. Je otázkou času, kdy ti někdo z učitelů bude povídat o něčem, co provází tyhle věci v myšlení - mužeš tomu říkat třeba filozofie. Jelikož tohle není mávnutí proutku ani počítačová hra, ale dle mého docela podstatná a vážná věc, co a jak s tim mečem a ziskanými schopnostmi budeš dělat a jak to budeš používat. Tvoje chování a konání je i jejich vizitkou a tudíž se s nějakým takovým postojem u dobrého učitele potkáš. Každopádně v iaidó dodžó v ČR, kde jsem měl tu možnost cvičit, tak se predevším cvičí a té filozofie, je hodně hodně málo, řekl bych asi tak 1 procento z celku.
Právě o tom selském rozumu to je.... Dneska se mečem nebojuje, takže ač ten výcvik podobně probíhá, tak v dnešnímu životě použiješ jistě jiné věci, které si díky studiu šermu osvojíš, než tomu bylo třeba před 150 lety. Každý nemusí chtít to pochopit. Neni-li pro daneho jedince nějaký způsob filozofie blizky, tak treba studium Krav maga nebo armadnich systemu je dle meho lepsi volba.

Dnes už je ale jiná doba... že... Tradice zůstala, boj se vytratil. To je to, o čem jsem mluvil na počátku.... několikrát.

Již generace učitelů nemají zkušenosti s použitím meče v konfliktu na život a na smrt. Víceméně způsob cvičení, technik a osvojování technik i ducha potřebnýho k šermu ZŮSTAL ZACHOVÁN. I dnešní generace učitelů a cvičenců ho ZNOVU objevujou skrz jejich cvičení kata, zapasu, učeni se od svych ucitelu atd. Boj se nevytratil. Právě to je z těch kontaktů z učiteli vidět a znát. Vytratila se osobní zkušenost s tím vzít někomu život nebo zkušenost možnosti o něj přijít..., ale ne osobni zkušenost s bojem. Tohle je těžké popsat..., nevím jestli jsem schopen to takto vysvětlit. Proč někteří japonští učitelé (ale i nekteri evropsti) při cvičeni ať už kata nebo zápasu kladou důraz na dobrou techniku, bojového ducha, odhodlání, bdělost, emočního ovládání, smysluplnost technik atd. To jsou věci, které jsou omílány neustále na seminářích iaido a chtěji, aby se to clovek naucil - jsou to veci pro boj podstatne, navic to ti ucitele umi ukazat a sami dávají návod, jak na to... Takže jde zase o osobní postoj, jak ty informace zachytíš a jak si tím naložíš ve vlastním cvičení.
Jestli cvičíš kata jako souhrn gymnastických pohybu, tak to bude gymnastika. Jestli máš v ruce napodobeninu meče a chováš se k ní jako k napodobenině, tak to bude napodobenina nebo hra. Když v kata nebo zápase bojuješ, jako kdyby jsi měl skutečnej meč a šlo ti o život, tak se to tomu boji dle meho přibližuje. Vse ale zrejme nejde zvladnout behem tri mesicu.... a jistě zkušenosti z bitev v nn.tém stoletích japonské historie se to logicky nevyrovná. Existuje nějaký jiný možný postup?

Jarda napsal:
My chceme všechno hned, a pokud tomu tak není, hledáme příčiny někde jinde,špatný učitel, špatná technika atd.
Nechci nikoho na tomto fóru otravovat ani ho přesvědšovat o správnosti pohledu myšlení při cvičení. Chtěl jsem jen vyjádřit svůj názor a zkusit se zamyslet nad tím zda chyba není někdy v nás než jinde
.
Tak s tim, plne souhlasim, diky za to, že jsi to napsal. Tento muj prispevek k tematu prosim berte jako muj nazor do diskuze, jak to vnimam.

Re: TECHNIKY

PříspěvekNapsal: 3.7.2017, 12:15
od birch
Akoj, nevím, jestli sem na forum ještě někdo chodí. Nicméně několikrat v minulosti se tu resilo zda a jak a kdy začít cvičit s ostrým mečem. Po letech jsem si na to udělal osobní názor a zkušenost, tak bych to rád zde sdělil.
Byly tu dva názory, když to shrnu:
1, nejdříve dřevěný meč (bokutó) -> po nějaké krátké době skutečný ostrý meč (šinken)
2, nejdříve dřevěný meč (bokutó) -> tupý meč (mogitó) -> později po delší době cvičení skutečný ostrý meč (šinken)

Vlivem rad učitelů mně blízkých patřím do 2.skupiny. Po cca 9 letech cvičení a složení 3.danu iaidó od Evropské federace kendó jsem se rozhodl začít cvičit cvičení s ostrým mečem. Po nějaké době cvičení s ostrým mečem musím říci, že přechod v používaní ostré čepele byl poměrně bezproblémový. Léta cvičení s Mogitó a přijímání rad od učitelů nese svoje ovoce. Několik velmi malých drobností jsem si musel upravit, to je třeba přiznat. Na to mě ostrá čepel upozornila naštěstí jen malými drobnými poraněními na kůži mezi ukazovákem a palcem - nic co by nezvládla malá náplast. Člověk si rychle poupraví věci, tak jak mají být :-) Jednalo se z počátku o nótó a způsob držení kapří tlamy u saji při tasení. Saja meče také není rozřezaná a kapří tlama vypadá velmi dobře, technika je snad korektní. Nicméně při ošetřování několika drobných oděrek jsem si pak vždy vzpomněl na slova učitelů, že mě na to či ono již dříve upozorňovali při cvičení s mogitó, já jen nebyl to uvést do svojí praxe.
Malá lékárnička nebo aspoň náplasti je třeba zpočátku nosit na cvičení, jistě se budou hodit.

S ostrou čepelí jsem začal cvičit pozorněji a pomaleji a s respektem, než tomu bylo u cvičení s mogitó v poslední době. Postupem cvičení se ta zase pomalost vytratila a kata cvičím rychle či pomalu a jistě, jak je tomu potřeba, pozornost snad zůstala, pocit, že zbraň je opravdu ostrá zbraň přišel - to je nový pocit, nicméně úplně se vytratila jakákoliv obava ze zranění. Do podvědomí žádná nevznikla. Způsob cvičení se nyní nikterak neliší od tréninku s tupou čepelí. Přemýšlel jsem o tom, proč jsem to neudělal již dříve. Došel jsem k závěru, že je dobře, že jsem s tím nezačal dříve a až nyní je ta správná doba, přesně tak, jak jsme to slyšel od lidí z České federace kendó, kteří si tím již sami prošli. Pokusím se uvést několik skutečností, které tomuhle rozhodnutí dávají váhu.
1, Tělo ovládá meč a tupý meč mi umožnil soustředit se plněji na učení ovládání těla a zvládnutí pohybů bez podvědomé obavy že se říznu - člověk nemusí fixovat myšlení na ostrost čepele a tak se soustředí více na správnost/ZMĚNU provedení pohybu těla - opravu techniky/rytmu provedení pohybu - v iaidó to z počátku nejsou žádné přirozené a lehké pohyby - právě naopak a tělo se k tomu cvičením musí postupně dopracovat
2, Ostrý meč můj je o dost těžší než moje mogitó. Tělo zesílilo cvičením s mogitó během několika let, některé pohyby se uvolnily a ovládat těžký meč jsme schopen bez větších problémů, nebolí mě lokty, zápěstí ani záda. Asi kdybych začal před lety ihned cvičit s takto těžkým mečem, tak bych nějaký problém s lokty nebo zápěstím měl - jelikož držet a zastavit meč jsem se učil dosud.
3, Časem jsem se naučil, jak se k meči (mogitó) chovat. To se přeneslo i do návyků a bezpečnosti manipulace s ostrým mečem.

Jenom jsem tímhle vším jsem chtěl říct, že jsem vyzkoušel způsob 2 (viz výše) a že vede ke zdárnému a bezpečnému cíli. Způsob 1 jsem nezkusil, tak k tomu nic říct nemohu.

Re: TECHNIKY

PříspěvekNapsal: 3.7.2017, 13:10
od Higen
Hezky napsáno. Ať se ve zdraví dále seká :-)

Tomáš